Barvy
Barvy
Povšimněte si, jak mají koně různě zbarvenou srst! Leckteré zbarvení se dá jen stěží pojmenovat. Naštěstí existují kategorie, do kterých se různorodá zbarvení srsti dají zařadit.
V Německu se u koní rozlišuje takzvaná krycí srst a ochranná srst. Krycí srst tvoří po celém těle koně základní barvu. K takzvané ochranné srsti patří hříva a ocas (čili žíně) a také rousy a hmatové chlupy kolem očí a na hubě.
Základní barvy
Podle zbarvení srsti rozlišujeme tyto základní barevné druhy koní: ryzák, hnědák, vraník, bělouš, žluťák, plavák, strakoš a albín.
Ryzák (něm. Fuchs, angl. chestnut, franc. alezan)
Ryzák má rezavou barvu srsti (barevná škála sahá od světle červené do sytě tmavorudé, někdy až dočerna). Ocas a hříva jsou zbarvené stejně nebou jsou světlejší, nesmějí však obsahovat žádné černé chlupy. Oči, kůže a kopyta mají tmavou barvu. Rozlišujeme světlého ryzáka, ryzáka a tmavého ryzáka.
Světlý ryzák
Tmavý ryzák
Hnědák
Srst hnědáka je hnědá, ocas, hříva a často také nohy jsou černé. Oči, kůži a kopyta mají tito koně tmavé- s vyjímkou připadu, kdy má kůň odznaky. Rozlišujeme světlého hnědáka, hnědáka, tmavého hnědáka a černého hnědáka.
Tmavý ryzák
Světlý hnědák
Vraník (RAB)
Vraníci jsou relativně vzácní. Jejich srst i žíně jsou černé. Oči, kopyta a kůže mají také tmavou barvu. Existují i uhloví vraníci (jejich černá srst má modravý nádech) a vraníci, jejichž srst je v létě černá a v zimě nahnědlá (dříve se jim říkalo letní vraníci)
Bělouš
Bělouši se vždycky rodí s tmavou srstí a postupně vybělují. S každou výměnou srsti vystupuje pravá barva bělouše zřetelněji. Rozlišujeme četné barevné nuance od červeného po černého bělouše.
Žluťák-isabela (něm. Isabelle, angl. cream, franc. isabele)- po dobyvateli Palomino
Srst je žlutá v různých odstínech, spodky končetin, ocas a hříva jsou téže barvy, nebo světlejší až bílé. Kůže je slabě pigmentovaná a někdy i bez pigmentu, oči mohou být tmavé (pokud má kůň dostatek pigmentu) nebo rybí (modré). Rozeznáváme světlého žluťáka, žluťáka a tmavého žluťáka- ten má šedě pigmentovanou kůži, hříva, ohon i spodky končetin jsou našedlé, často bývá grošovaný. U nás je tato barva typická pro koně Kinských.
Plavák (něm. Falbe, angl. dun, franc. fauve)
Srst má plavou- žlutou různých odstínů, kůže je pigmentovaná, spodky končetin a hříva s ocasem jsou černé, sporadicky tmavě šedohnědé. Typický je úhoří pruh, tj. pruh černé srsti, který vede od kohoutku po kořen ocasu. U některých plaváků najdeme atavistické proužkování v okolí karpu či hlezna (proužky tmavé a světlé srsti). Plavé zbarvení je původní barvou divokých koní (kertaků- koní Przewalského a tarpanů). Rozlišujeme plaváky světlé (mají bílé žíně v hřívě a ocasu), plaváky s typickým sytým zbarvením, plaváky tmavé (s nahnědlou strstí) a plaváky šedé- myšáky (žlutošedí až šedí). Plavá barva se u dnes nejrozšířenějších plemen koní vyskytuje nejméně, je ale hojně zastoupena u huculů a pony (FJORD).
Šedý plavák
Kůň Převalského
Strakoš
Názvem strakoš označujeme koně, kteří na sobě mají spojité barevné skvrny různé velikosti. Větší bílé oblasti srsti na nepigmentované kůži se střídají s tmavými partiemi na kůži, která je pigmentovaná. Rozlišujeme rezavé strakoše, hnědé strakoše, černé strakoše a strakaté bělouše.
Strakoš Skewbald- velké bílé plochy na libovolném podkladu. Kromě černé.
Strakoš Piebald-pravidelné skvrny černé a bílé.
Další barvy
Červený bělouš- směs ryzí a bílé barvy
Tygr- (hermelín)- skvrnitý kůň, nyní označován jako appaloosa zbarvení.
Pstružák- hnědé skvrnky ze skupinek chlupů na bílé srsti.
Mourek- smíšená srst s černou nebo hnědou, tmavé nohy a hlava.
Myšák- Myšák má srst popelavě šedou, v oblasti břicha a na vnitřních stranách nohou někdy se žlutavým nádechem. Ocas, hříva a nohy jsou černé. Myšáci patří mezi koně, kteří se vyskytují poměrně zřídka.
Grošovaný bělouš
Grošák je jedna z mnoha možných variant vybělujících běloušů. Má menší nebo větší bílé okrouhlé skvrny na šedém podkladě
Grulla (vyslov: grúja)
Srst je světlá až hnědo-modro-šedá, černé jednoduché znaky a hřbetní pruhy. Grulla je nejvzácnějším typem zbarvení koně. Slovo grulla pochází ze španělštiny a znamená jeřáb
Grulla
(Denisa, 23. 2. 2010 15:01)