Čich a chuť
Čich a chuť
Rozšířenými nozdrami vdechuje kůň pachy, které mu přináší vítr. I když kůň nemá tak vyvinutý čich jako pes, přesto má mnohem citlivější nos než my lidé, a jím zřetelně zachytí i ty nejmenší pachové odstíny.
Čich a chuť: důležitý průzkumný systém
Čich a chuť tvoří průzkumný systém koně. Kůň rozlišuje mezi tím, co už zná, a dosud, neznámým, a zjišťuje, co je k jídlu a co ne, a jakou kvalitu má voda, které se chce napít.
Čich
V novém prostředí
Svým vynikajícím čichem kůň prozkoumává všechno, co je pro něho zajímavé. Když se například ocitne v nové stáji, očichá ji do posledního místečka, aby se se svým novým prostředím důkladně seznámil.
Jak rozlišit přítele od nepřítele
Každá živá bytost, ať člověk nebo zvíře, má svůj zcela osobitý tělesný pach. Koně dokážou jednotlivé pachy přesně rozlišit a poznají už zdálky, jestli se jedná o jejich přítele nebo nepřítele. Při pozdravu se koně také vzájemně očichávají. Pach hraje také důležitou roli ve vztahu mezi klisnou a jejím hříbětem. Při prvním kontaktu s novorozeným hříbětem si matka pach svého potomka vtiskne přesně do paměti, takže jej pak bez problémů dokáže odlišit od ostatních hříbat ve stádu. Každý kůň také rozezná ve stádu pach druhých koní. Kůň, který do stáda nepatří, je okamžitě odhalen.
Kůň má stejně jako my rád obměnu svého jídelníčku. V přírodě žere všechny možné rostliny, některé z nich ale má obzvlášť v oblibě a jiné zase méně. Je důležité, aby koně dostávali rozmanité krmení. Jednostranná potrava našim čtyřnohým přátelům škodí.
Chemie musí souhlasit
Koně znají samozřejmě i náš pach. Je jim buď příjemný nebo nepříjemný. Spolupráce jezdce a koně nefunguje, když kůň svéhojezdce nemůže ,,cítit". Parfémy koně nesnášejí vůbec.
Ve volné přírodě: hygiena a revír
Koně zachytí pach na velkou vzdálenost. Hřebec ucítí hřebnou klisnu na vzdálenost 600 - 800 m. Také velmi vzdálená místa, kde se vyskytuje voda, dokážou koně svým jemným čichem snadno vypátrat. V bezprostřední blízkosti koňských ,,koblížků" kůň nikdy nežere. Tak se vyhne možnému přenosu střevních parazitů. Pachy také hrají roli při ohraničování revíru. Aby odradili cizí koně od vstupu na jejich území, značí koně hranice svého revíru ,,koblížky" a močí. Tyto pachové hranice jsou pro koně právě tak zřetelné, jako pro lidi ohrada. Ostatní koně přirozené hranice revíru respektují.
Když kůň zachytí nový nebo vzrušující pach, hluboce ho vdechne, natáhne krk nahoru a ohrne horní pysk. Tak zachycuje pach svými nozdrami a přijímá jej sliznicemi pysků a huby, aby jej analyzoval- a vychutnal. Je to typické například pro hřebce, který ucítil hřebnou klisnu.
Co je dobré vědět???
Kůň nemá tlamu jako pes nebo kočka či jiná zvířata. Svými pysky ale dokáže velmi šikovně uchopit jedno jediné stéblo, právě to jedno a žádné jiné. Proto také u koně mluvíme o hubě a ne o čenichu.
Chuť
Koně si hledají potravu v prvé řadě podle čichu a teprve pak podle chuti. Kolem nosu a huby má kůň nanejvýš citlivé hmatové chlupy, s jejichž pomocí se rozhoduje, co bude žrát a co ne.
Kůň je labužník
Když koně analyzují pach potravy, rozlišují pak své krmení podle čtyř druhů chuti: sladké, hořké, kyselé nebo slané. Koně sice žarou i krmivo, které chutná hořce, ale moc rádi je nemají. Sladkosti jim chutnají mnohem víc. Přesto bychom jim neměli dávat kostkový cukr, protože ten jim stejně jako lidem způsobuje kazy na zubech. Zato mrkev nebo jablko je pamlsek, který je vždy vítaný.
Jedovaté rostliny
Chuť je pro koně životně důležitá. Už jako hříbě se totiž naučí rozeznávat podle chuti rostliny, které jsou jedovaté. Ale koně, kteří už nežijí divoce, nemají tento instinkt někdy dost dobře vyvinutý. Rozhodně nenechávejte svého koně žrát každou rostlinu, kterou najde- a zejména dávejte dobrý pozor na jehličnany. Některé obsahují smrtelné jedy. Neuvazujte proto koně nikdy v blízkosti jehličnanů, ale ani u křovin s masitými lesklými nebo dvoubarevnými listy.
